Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Nikdo ve skutečnosti neví, kdo hodil právě to první osudové rajče, které odstartovalo revoluční festival La Tomatina. Možná se jednalo o vzpouru proti Francovi nebo o karneval, který se vymkl z rukou. Nejoblíbenější verze tohoto příběhu vypráví o tom, jak zdejší obyvatelé vyvolali potyčku na festivalu Los Giantes (slavnostní přehlídka obřích papírových loutek) v roce 1945. Potyčku rozpoutali v blízkosti vozíku se zeleninou, kde začali házet zralá rajčata. Nevinní přihlížející byli vtaženi do děje, který vyústil v hromadný boj s létajícími plody. Iniciátoři potyčky museli uhradit škodu způsobenou prodejcům rajčat, avšak ani tento fakt nezabránil dalším rajčatovým bojům. Tak se zrodila nová tradice. Kvůli obavám z nezvladatelného vyhrocení úřady v průběhu 50. let nejprve schválily řadu zákazů, posléze je však zmírnily a poté opětovně zpřísnily. Místní obyvatelé, kteří vzdorovali těmto zákonům, byli v roce 1951 uvězněni. Z důvodu veřejného pobouření však byli vzápětí propuštěni. Nejslavnější odpor vůči „rajčatovým“ zákazům se odehrál v roce 1957, kdy zastánci rajčatových bitev uspořádali parodovaný pohřeb rajčat včetně rakve a procesí. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla jít s davem, ustanovila několik pravidel a přijala tuto nezvyklou tradici za svou. Přestože jsou rajčatové přestřelky centrem pozornosti, všechny oči se po týdnu slavností upínají na závěrečný souboj. Tento souboj se koná k poctě svatých patronů města Buñol, Panny Marie a Louise Bertranda a představuje slavnostní průvody v ulicích, hudbu a ohňostroje v radostném španělském stylu. Před blížícím se soubojem se mohou účastníci posilnit výtečným španělským jídlem Paella, které se podává v předvečer bitvy a skládá se z věhlasného valencijského pokrmu v podobě rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. V dnešní době má již tento nespoutaný festival určitý řád. Pořadatelé dokonce pro tuto každoroční událost vypěstovali zvláštní odrůdu nepoživatelných rajčat. Úderem desáté hodiny dopolední jsou zahájeny slavnosti závodem účastníků, kteří mají za úkol ukořistit šunku upevněnou na vrcholku kluzké tyče. Přihlížející stříkají na účastníky vodu a zároveň v ulicích zpívají a tančí. S úderem zvonů odbíjejících poledne přijíždějí do města za stupňujícího se pokřiku „To-ma-te, to-ma-te!“ nákladní vozy plně naložené rajčaty. Výstřelem z vodního děla pak začíná hlavní událost. To signalizuje zahájení rajčatové přestřelky mezi všemi zúčastněnými. Hod vysoký a daleký, přesné míření, smečování. Nehledě na vámi zvolenou techniku budete po skončení vypadat odlišně a budete se tak i cítit. Téměř o hodinu později se rajčaty promočení útočníci brodí mořem rajčatové salsy, ve které byste stěží hledali nějaký nerozmačkaný kousek. Druhý výstřel z vodního děla pak značí konec bitvy. |