Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo hodil to první osudové rajče, které spustilo revoluci jménem La Tomatina? To nikdo neví. Možná se to stalo během protestů proti generálu Frankovi, možná při nějaké slavnosti, která se vymkla z rukou. Podle nejrozšířenější verze příběhu to bylo v roce 1945 na festivalu Los Gigantes (slavnostní průvod s obrovskými loutkami z papírmaše), když se místní obyvatelé snažili vyvolat rvačku, aby na sebe upoutali pozornost. Náhodou narazili poblíž na vozík se zeleninou a začali házet zralými rajčaty. Zapojili se i náhodní přihlížející a vše přerostlo do mohutného souboje plného létajících plodů. Viníci sice museli prodejce rajčat odškodnit, ale to nezabránilo opakování dalších rajčatových bitev – a zrození nové tradice. Úřady, které se obávaly eskalace násilí, v padesátých letech schválily, zmírnily a znovu zavedly sérii zákazů. V roce 1951 byli místní obyvatelé, kteří neuposlechli toto nařízení, uvězněni, ale lidové protesty si vyžádaly jejich opětovné propuštění. Nejznámější protest proti rajčatovým zákazům se konal v roce 1957, kdy jeho účastníci vystrojili fiktivní pohřeb rajčete i s rakví a procesím. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla vyslyšet hlas lidu, stanovila několik pravidel a vzala tuto bláznivou tradici na milost. Rajčata jsou sice hlavní atrakcí, ale závěrečnému zúčtování předchází celý týden slavností. Jde o oslavu svatých patronů města Buñol, Panny Marie a sv. Ludvíka Bertrána, s průvody, hudbou a ohňostrojem v radostném španělském stylu. Aby účastníci nabrali sílu na nadcházející souboj, podává se v předvečer této bitvy velkolepá paella jako ukázka typického valencijského pokrmu z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má tento nespoutaný festival přece jen určitý řád. Organizátoři dokonce pěstují speciální odrůdu nejedlých rajčat, určenou jen pro tuto každoroční událost. Slavnosti jsou zahájeny okolo 10. hodiny dopoledne závodem o to, kdo jako první získá šunku připevněnou na vrcholu namaštěného sloupu. Přihlížející stříkají na šplhající vodu a na ulicích se zpívá a tančí. Když kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města za stále silnějšího skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ nákladní automobily plné rajčat. A pak, výstřelem z vodního děla, začíná hlavní událost. Je povoleno začít drtit a vrhat rajčata v mohutném souboji všech proti všem. Hody rajčetem do dálky, rány z těsné blízkosti i střelba na střední vzdálenost – ať už máte jakoukoli techniku, až vše skončí, budete vypadat (a cítit se) úplně jinak. O necelou hodinu později už mohou rajčaty promočení vrhači jen dovádět v moři rozmačkané pouliční salsy, ve které nezůstalo téměř nic, co by připomínalo rajče. Druhý výstřel z děla ohlašuje konec bitvy. |