Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo hodil to první osudové rajče a rozpoutal tak revoluční bitvu La Tomatina? Tak to opravdu neví nikdo. Možná to byl odpor proti Frankovi a možná se jenom karneval trochu vymkl z ruky. Podle nejpopulárnější verze zinscenovali místní během festivalu Los Gigantes (průvod gigantických papírových loutek) rvačku, aby se zviditelnili. Ocitli se náhodou u stánku se zeleninou a začali po sobě házet zralá rajčata. Nezaujatí pozorovatelé se připletli do vřavy a všechno vyvrcholilo obrovskou melou, při které létaly vzduchem zralé plody. Strůjci celé akce museli majiteli rajčata zaplatit, ale to nezastavilo další rajčatové boje – a nová tradice byla na světě. V padesátých letech, ze strachu z neorganizované eskalace bitev, schvalovali místní radní různá opatření, ta pak mírnili, aby nakonec přece jen odhlasovali řadu zákazů. V roce 1951 byli místní obyvatelé, kteří porušili zákon, zatčeni. Bouřlivý nátlak veřejnosti je ale osvobodil. Nejznámější protest proti zákazu rajčatových bitev se odehrál v roce 1957, kdy odpůrci zákazu zorganizovali pohřeb rajčete, na kterém nechyběla ani rakev ani pohřební průvod. Po roce 1957 se radní smířili se skutečností, nastavili pár pravidel a odstartovali tak šílenou tradici. Přestože středem všeho dění je rajče, celý festivalový týden se nese v duchu všeobecné veselice. Je to oslava svatých patronů Buňolu, Panny Marie a Svatého Ludvíka, s průvody městem, hudbou a ohňostrojem, vše v typicky španělském stylu. Abyste získali sílu na rozhodující bitku, můžete si dát v předvečer akce famózní paellu, tedy kultovní valencijskou misku rýže s mořskými plody, šafránem a olivovým olejem. V dnešní podobě má tento svérázný festival jistá pravidla. Organizátoři došli tak daleko, že pěstují speciální, nepoživatelnou odrůdu rajčat určenou jen pro tuto každoroční akci. Oslavy startují okolo desáté hodiny ranní, kdy účastníci bojují o to, kdo utrhne šunku připevněnou na vrcholku namydlené tyče. Okolo stojící dav je polévá vodou, zpívá a tancuje. Když kostelní zvon odbije poledne, najedou do města náklaďáky plné rajčat, a hlasitý chorál „Raj-ča-ta, raj-ča-ta!“ dosáhne vrcholu. Výstřel z děla ohlašuje začátek bitvy. To je zelená pro mačkání a vrhání rajčat do všech stran a po všech zúčastněných. Hod rajčetem obloukem do dálky, útok z bezprostřední blízkosti nebo palba ze střední vzdálenosti. Nezáleží na tom, jakou techniku použijete, protože než bitva skončí, budete vypadat a cítit se zcela odlišně než na začátku. Zhruba po hodince si mohou rajčaty nasáklí útočníci hrát v moři rozměklé pouliční salsy se šancí najít ještě nějaké rajče. Druhým výstřelem z děla bitva končí. |